Kniha - "Občas se zadaří"
330 stran poutavého čtení z prostředí leteckomodelářského a plachtařského sportu. Plnobarevná publikace.
|
Ukázka z knihy
Napsali o knize
Objednávka knihy |
|
Ahoj Honzo, před chvíli jsem dočetl Tvoji knihu. Senzační!!! Výborně napsané, v mnohém jsem mohl prožívat i akce, kde jsem byl a tak co se týká kategorie RCV2 a F3J se umím do toho vžít. O to je to lepší. Kategorii F3B znám taky dobře i když jsem ji nikdy nelétal. Asi předloni jsme tady soutěž F3B taky měli v Modelparku. S Jirkou Tůmou jsme stavěli a létali s modely F1A, RCV2, F3J a jezdili po soutěžích. Měli jsme výbornou partu v Ústí, o tom ti možná říkal. Překvapilo mě, kolik jsi toho najezdil sám a domlouval se se závodníky z jiných států? Ale znám to, najezdil jsem toho taky hodně sám, . když jsem se chtěl prosadit. V každém případě máme toho hodně společného i v pohledu na život. Ve všem co píšeš v závěru naprosto souhlasím. Je to pěkná kniha, která zachycuje to, co už brzo nebude. Já to vidím i u těch raket ! Díky za pěkné čtení a ať nám slouží zdraví v téhle blbé době. Ahoj. Dobrý den, chtěl bych Vám poděkovat za krásnou knížku. Asi si ani neumím představit, kolik práce a starostí Vás to muselo stát. Smekám před Vámi. Při čtení jsem měl oči navrch hlavy. Co všechno jste dokázal! Potom také, že většina lidí na fotkách jsou i moji kamarádi. Někteří už skoro 50 let. Nenapravitelný srandista Karel Faltus nebo Ivek Matějů. S nimi jsme jezdili na závody na pionýrech a třeba starou Škodou1200 sanita. Vašek Vojtíšku, Petr Knobu a nesmím zapomenout na dobráka Jardu Tupce atd. Nad závěrem jsem si i pobrečel. Vidím Svět podobnýma očima. Jen si říkám, že už Komenský napsal: "Kdyby byla mládež tak zkažená, jak říkají staří, kam bychom se dostali." Dobrý den pane Kohoute, Ahoj Honzo, Skvělá kniha , kvalitní obsahem a zpracováním. Je to solitér mojí knihovny. Vyprávění z mládí je úchvatné a vyplnilo spousty mezer v mé mozaice znalostí. Velice se mi líbí tvůj styl psaní je zajímavý, poutavý a velice inspirativní. Díky za to a ať se i nadále daří.
Ahoj Honzo, Dočetl jsem tvoji knížku „ Občas se zadaří“, zavřel jsem poslední stránku a v tom okamžiku se rozhostilo to ono „nepopsatelné“. Něco jako když v koncertní síni dozní poslední tóny fantastické hudby, nastane ta chvíle dozvuku, ticha, než nastane okamžik aplausu, nebo okamžik úlevy po dobře vykonané práci, takové to příjemné blaho. Jinak to popsat nedokážu. Vzpomínám na čtyři díly tvé knihy. V prvním díle jsem se i já vracel do vzpomínek na krásné okamžiky ze začátku F3J. První závod, který jsem vyhrál nad Láďou Marečkem, kdy jej všichni oslavovali a já ještě byl ve vzduchu. Díky přistání jsem jej přelétal. První mistrovství světa v Anglii. Kdy jsem já v předzávodě přistál někde v dáli a v duchu jsem již počítal, jak se anglicky řekne pojištění, výše pojistky apod., neboť přistát někam mezi Rolls Royce, či námořní čluny není žádná legrace. Vzpomněl jsem si na Korfu, kdy za mnou přiběhl ředitel závodu a mermomocí se dožadoval tvého modelu po ukončení finále. Jak jsem mu vysvětloval, že Mr. Kohout ještě leží tam v dáli na startovišti i se svými modely a pomocníkem, což on jaksi nechápal a trval na svém, že chce model, se který jsi letěl finále. Dočkal se. Když přišel Mr. MS. Byly to krásné závody, krásná doba a zanechala mnoho krásných vzpomínek. Druhý díl jsem četl jako detektivku. Osobně znám skoro všechny modeláře, piloty a soutěžící z F3B, takže jsem věděl o kom píšeš, koho se to týče, kdo to je. Tvůj popis závodů a styl jakým byly popisovány, vyvolal určitý druh napnelismu, jak to dopadlo, jak dopadly další závody, co se zase zapomnělo apod. . Pro mne trochu znalého onoho prostředí docela napínavé a zábavné čtení. Třetí díl je o plachtaření. O krásné disciplíně. Ne jednou jsem se svezl v klasice českého plachtařského nebe v Blaníku. Vím, není to závodní brus, nejsou v tom ty ony okamžiky napětí „doletím, nedoletím“ – rychle domů, ale i tak je to nádhera tichého letu a kochání se. Proto jsem při čtení s tebou prožíval i jednotlivé závody, které popisuješ. No a čtvrtý díl, ten je jako třešnička na dortu. Souhlasím s tvým hodnocením současného stavu moderních technologií, které přetahují lidstvo někam jinam, do jiných dimenzí , než, na co jsme my byli zvyklí. Mnoho slov v závěru je úderných a mělo by být poučením pro mladou generaci, mnoho myšlenek je na hluboké zamyšlení. Dobře napsáno. A vlastně pátý díl. Knihu si dám mezi ty svoje oblíbené – Hlava XXII, Enola Gay, Vinnetou (nesměj se) apod.. Určitě po ní sáhnu znova, ale pomalu, pomalu otevřu, aby ty popsané a evokující vzpomínky neuletěly někam s těmi modely a letadly v knize popsanými. Asi už nebudu číst, budu jen prohlížet obrázky a v oné tichosti zamyšlení prohlížet……….v tom krásném „nepopsatelném“…… Děkuji Ti |
